Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu: Bez udržitelného podnikání se neobejdeme!

Nutnost udržitelného podnikání vznikla se společenskými změnami, rostoucím významem vyváženosti a pospolitosti v celé společnosti, která by měla stát nad zájmy jednotlivce nebo firmy. Podnikání samozřejmě stále funguje na principu maximalizace zisku, ale firmy již nejsou vnímány jako osamocené ostrovy v konkurenčním boji, ale jako partneři, součásti místních komunit a tím i celé společnosti.

Být společensky odpovědnou firmou může mít různé podoby. Někdo klade důraz na minimalizaci ekologické stopy v životním prostředí, jiný usiluje o nastavení příznivého prostředí pro zaměstnance nad rámec zákonem daných povinností. Ačkoliv se jedná o nové termíny, nejde o nic nového pod sluncem. Jen se pomalu vracíme k tradičním hodnotám, na které jsme v uspěchané době na chvíli zapomněli.

CSR v Česku

Český jazyk má tu obrovskou výhodu, že dokáže odlišovat pojmy „společenská“ a „sociální“, protože mezi nimi cítím zásadní rozdíl. Udržitelné podnikání nemá nahrazovat sociální jistoty zaměstnanců, ale má podporovat zdravou a fungující společnost. Angličtina tento benefit nemá a tak si musíme vystačit pouze s pojmem „social responsibility“, který tyto odlišné otázky často spojuje. Je to výborná ukázka toho, jakým způsobem formuje jazyk naše myšlení.

V Česku je společensky odpovědné podnikání (CSR) stále ještě v plenkách. Z vlastní podnikatelské zkušenosti vím, jak je pro malé a střední podniky velmi těžké v tomto ohledu obstát. Společensky odpovědná opatření v podnikání jsou velmi nákladná a často jsou to pouze velké firmy a nadnárodní korporace, které mohou do této oblasti investovat potřebné množství finančního a lidského kapitálu. Správně uchopené odpovědné podnikání ale dokáže firmě pomoci také v rámci konkurence na trhu. Firmy, které se na udržitelné podnikání zaměřují, získávají totiž stále více popularity především mezi mladší generací spotřebitelů a zákazníků, kteří tuto firemní kulturu oceňují.

Jak se k odpovědnému podnikání staví EU?

Je zajímavé, že v zahraniční podnikatelé kladou v CSR důraz především na otázku životního prostředí, zatímco české firmy se orientují především na sociální aspekty. Ostatně, každá země má svá specifika a kulturu. Jak se k tomuto fenoménu staví Evropská unie a měla by se tématem vůbec zabývat? Domnívám se, rozhodně ano, a také tak činí! Nejen v rovině diskuse, ale aktivním zapojením a konkrétní podporou.

Největší výzvou v oblasti udržitelného podnikání je bezpochyby zlepšování pozice malých a středních podniků, které u nás i v Evropě tvoří přes 90 % trhu. Tyto firmy často nemají prostředky a možnosti podnikat udržitelně. Budoucnost proto vidím ve větší podpoře ze strany států a EU. Ať už se jedná o finanční podporu a investice, vytváření strategií a cílů udržitelného podnikání.

Evropská komise se na společenskou odpovědnost podniků zaměřuje aktivně přibližně dvacet let. V roce 2011 vydala zatím poslední Obnovenou strategii EU pro sociální odpovědnost podniků. Zdůrazňuje však, že rozvoj sociální odpovědnosti by měl být iniciován a veden samotnými podniky. Role veřejných orgánů by měla spočívat pouze v přijímání dobrovolných opatření a v případě potřeby doplňkové regulace, například při vytváření tržních pobídek. Aktivity EU v této oblasti tedy nemají ani nemohou mít podobu legislativních opatření.

Jak již bylo řečeno, investice do udržitelného rozvoje jsou náročné, proto je důležitý především finanční aspekt podpory firem. V rámci EU je významným nástrojem program Horizon 2020, který počítá také s finanční podporou inovací v malých a středních podnicích. Pro nové rozpočtové období je v plánu navýšení rozpočtu až o 50 %. I tato skutečnost je dokladem toho, že inovace a rozvoj podniků ve členských zemích je jednou z hlavních priorit EU. Osobně vidím příležitosti ještě v oblasti vzdělávání a v začleňování témat sociální odpovědnosti podniků, udržitelného rozvoje a odpovědného občanství do vzdělávacích osnov. Ale to už je spíše na jednotlivých státech.

Sociální odpovědnost firem je tedy velkým evropským tématem. Protože jde o téma velmi široké a zároveň ryze individuální, vycházející z místních podmínek a potřeb, měli bychom se vyvarovat přesných definic a kritérií. CSR nelze svázat standardizací. Protože to, co děláme od srdce, neformálně a intuitivně, je většinou to správné. Přejme si tedy, aby přibývalo zodpovědných a osvícených podnikatelů, kteří budou vnímat své firmy jako součást celé společnosti, a podílet se na její kultivaci a rozvoji.

Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu.