O ESG se hodně mluví. Firmám může připadat jako zelený strašák, ale pokud se s ním naučí správně pracovat, můžou ho využít ve svůj prospěch.
Co je ESG
ESG je zkratka anglických slov environmental, social a governance. Řeší dopady podnikání na životní prostředí, vztah firmy k vlastním zaměstnancům, veřejnosti, dodavatelům a zákazníkům i její odpovědné, transparentní a etické řízení. Jde o přístup, kdy se společnosti soustředí nejen na finanční zisk, ale zohledňují také udržitelnost a sociální dopad.
Co potřebují firmy v ČR, aby se ESG posunulo
„Firmy by uvítaly větší zapojení státu. Jak ve formě vyjasnění pravidel ESG a standardizace postupů, tak i v podobě většího tlaku na preferenci udržitelných dodavatelů v rámci veřejných zakázek. Aby podniky aktivně přijímaly ESG politiky a transformovaly svou činnost do udržitelné podoby, musí se jim to vyplatit i ekonomicky,“ připomíná Kateřina Šverepová, prezidentka České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (Czech BCSD).
Trend a směřování EU jsou vcelku jasné. „Stát nemá žádnou, byť krátkodobou strategii udržitelnosti pro Českou republiku, inovace jsou málo systémově podporovány,“ říká Pavel Štern, ředitel platformy Byznys pro společnost (BPS). Vidí to například na tématech cirkulární ekonomiky či dekarbonizace průmyslu. „Veřejná správa by měla jít příkladem soukromému sektoru a alespoň částečně prezentovat své odpovědné a udržitelné přístupy. Otázka je, proč například veřejné instituce neměří svou uhlíkovou stopu, když ty soukromé to dělají velmi důkladně,“ komentuje současný stav.
„Z naší zkušenosti vidíme, že čeští podnikatelé už dnes z velké míry přirozeně některá opatření udržitelného podnikání přijímají, protože to je pro ně výhodné,“ poukazuje na pozitivní trend Kateřina Šverepová. Pro společnosti je výhodné efektivně hospodařit s vodou nebo energiemi, protože tím šetří peníze. Udržitelné a odpovědné chování v rámci sociální oblasti se firmám vrací ve spokojených a loajálních zaměstnancích nebo dodavatelích, na které se můžou spolehnout. „Současně si ale také všímáme, že české společnosti pak s těmito opatřeními a informace dále nepracují a nepoužívají je na vlastní propagaci. Neumí je prodat,“ podotýká prezidentka Czech BCSD.
Náročné cíle ESG versus uhlíkové odpustky
„Obecně lze říci, že nejtěžší je dosahovat cílů ESG v rámci dodavatelského a zákaznického řetězce. Firmy, které primárně řeší snižování uhlíkové stopy, převážně v rámci vlastní struktury, to mají samozřejmě snadnější. Svoji uhlíkovou stopu mohou přímo regulovat,“ vysvětluje Pavel Štern. Výrobní podniky se musí vypořádat s nepřímými emisemi. V této oblasti jsou nápomocné mezioborové inovativní projekty, kde se organizace společně soustředí na klíčové problémy.
Společnosti mají také možnost kompenzovat své negativní environmentální působení prostřednictvím offsetů. Jde o smlouvu mezi institucí, která potřebuje snížit svou uhlíkovou stopu a jinou firmou, která zajistí aktivity vedoucí k odstraňování CO2 z atmosféry. „Jako příklad můžeme uvést třeba sázení stromků jako náhradní plnění. Firmy podpoří výsadbu namísto snižování vlastní uhlíkové stopy,“ objasňuje Štern. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že podniky takto přispívají k ochraně životního prostředí. „Firma se z toho tzv. vykoupí, takže přínos offsetů je sporný. Offsety mohou být vhodným doplněním celkové strategie odpovědného udržitelného podnikání, nejsou však klíčovým prostředkem pro snižování uhlíkové stopy. Využívání offsetů neučiní firmu automaticky zelenější,“ zdůrazňuje ředitel BPS.
ESG reporting omezí tzv. lakování na zeleno
Udržitelnost je trendy, ale cesta k ní není jednoduchá. Některé společnosti navíc lákají zákazníky na ekologickou prospěšnost svého produktu, služby nebo působení celé firmy, i když se informace nezakládají na pravdě. Toto jednání se označuje jako greenwashing. Tzv. lakování na zeleno by měla omezit nová směrnice Evropské komise, která zavádí povinné reportovaní o ESG a udržitelnosti pro širší spektrum společností. Ty budou muset v reportingu dokládat ověřená data a údaje. Jejich nefinanční reporty budou otevřeně dostupné.
„Je to nová mimořádně náročná administrativní povinnost pro mnoho podnikatelů. Data nutná k přípravě zprávy o udržitelnosti nejsou na první pohled zjevná např. z účetnictví a pro jejich sběr je nutné zapojit zaměstnance napříč celou společností,“ přibližuje Kateřina Šverepová. Příprava první zprávy o udržitelnosti obvykle bývá pro firmy zatěžující. Ne proto, že by nefungovaly udržitelně. Jde o složitost celého procesu – určit, která z dat sbírat, jak ke sběru přistoupit a jaký způsob měření zvolit, aby pokrylo potřeby všech obchodních partnerů. „Naučit české podniky sbírat nefinanční data je nesmírně důležité pro zachování jejich konkurenceschopnosti. Tlak je enormní zejména ze strany zahraničních společností a pokud má česká ekonomika obstát v mezinárodní konkurenci, bez ESG to nepůjde,“ dodává Šverepová.
Zdroj: MF Dnes, magazín Speciál Společenská odpovědnost.
www.idnes.cz
Newsletter
