Těžko bychom hledali někoho, kdo by v poslední době nezaregistroval v médiích a veřejných diskusích téma plastů a plastového odpadu – včetně varování, že do roku 2050 bude v oceánech víc plastu než ryb.
Šokující dokumenty ukázaly rozsah plastového znečištění ve světových oceánech a řekách. Plovoucí ostrovy z plastů, z nichž největší má rozlohu šestkrát (!) větší než Francie a je viditelný z vesmíru. Výzkumy potvrdily přítomnost mikroplastů ve většině vod včetně těch podzemních (uvádí se až pětina pitných vod), a následně i v lidských střevech.
Kvůli plastovému odpadu umírají miliony mořských živočichů, je porušeno fungování celých ekosystémů. Nutno podotknout, že z poloviny je za znečištění oceánů zodpovědný rybářský průmysl. Kromě nadměrného rybolovu, při kterém zahyne víc mořských živočichů, než je vylovených ryb, zanechává volně v mořích rybářské sítě, které nejen znečišťují vodu plastem, ale jsou i příčinou úhynu a zmrzačení obrovského množství mořských živočichů.
Plastový sáček byl objeven dokonce hluboko v Mariánském příkopu, monitoring prokázal plastové části i na vrcholcích Alp.
Téma plastů opanovalo mediální prostor a zaujalo svým rozsahem a dopadem natolik, že přineslo konkrétní změny. Lidé se začali zajímat o dostupné alternativy: život bez odpadu neboli zero waste má stále více příznivců, přibyly iniciativy jako #dostbyloplastu, Otoč kelímek a další.
Řešení by měla být i systémová. Když Evropský parlament schválil na konci letošního března zákaz využívání vybraných typů jednorázových plastů od roku 2022, jednalo se o potvrzení jasného trendu eliminace plastů tam, kde existuje ekologičtější varianta. Tento týden se k podobnému závazku přihlásila i Kanada, která od roku 2021 zakáže také vybrané typy jednorázových plastů. Jedná se například o brčka, příbory, tolik oblíbené boxy na jídlo a další jednorázové plasty, které jsou nejčastěji objeveny na evropských plážích.
EU tím vyslala jasný vzkaz – plastů se v našich životech nezbavíme jako mávnutím kouzelného proutku, ale lze začít vyřazováním těch, které použijeme jen pár sekund a v přírodě se potom rozkládají mnoho století. Stávají se z nich pak už zmíněné mikroplasty. Téma mikroplastů je komplikované samo o sobě – nikdo zatím pořádně neví, jaký dopad na lidské zdraví a životní prostředí vlastně mají a co se stane, až se rozloží v mikroplast tuny plastového odpadu všude kolem nás.
Jak si stojíme v boji proti plastovému znečištění globálně? A je plast vhodný adept na vyloučení z klubu „materiálů budoucnosti“? Asi nejpříhodnější je konstatování, že plast je dobrý sluha, ale zlý pán. Jde o materiál, který má univerzální využití a velmi dobré vlastnosti – je lehký, levný a hygienický. Od 60. let minulého století, kdy začala masová produkce plastů, ho bylo vyprodukováno cca 8,5 miliard tun – podle odhadů však bylo recyklováno pouhých 9 %. Zbytek skončil ve spalovnách nebo je stále pohozen v prostředí kolem nás.
Plast je bezkonkurenčním materiálem v obalech – zde prozatím neexistuje srovnatelné řešení, které by obstálo v takto masovém měřítku a zároveň nemělo velké vedlejší dopady na ekosystémy, ze kterých by pocházely zdroje potřebné na výrobu.
Kde ale výrazně selháváme, je ohlídat si úniky plastu do životního prostředí, jeho nadužívání tam, kde není potřeba, a nízký objem zpětného využití, tedy recyklace plastů a opětovného zpracování recyklátu. Lidstvo zkrátka začalo nadužívat chytrý materiál, ale nedomyslelo důsledky svého konání.
Globální snahy vypořádat se s touto skutečností tu však jsou. Vznikají mezinárodní aliance firem a dalších hráčů, které mají za cíl snížit jak produkci, tak objem plastového odpadu. Nadace Ellen McArthur, která se dlouhodobě věnuje ekologickým tématům typu cirkulární ekonomiky nebo znečištění oceánů plasty, iniciovala na konci roku 2018 globální závazek Line in the Sand s cílem eliminovat produkci plastů přímo u výrobce a podpořit opětovné využívání plastů.
Název závazku implikuje bod, ze kterého již není návratu. Do dnešního dne k závazku přistoupilo přes 350 signatářů (firmy, municipality, NNO), mezi kterými jsou i producenti plastů zodpovědní za 20 % veškerých plastových obalů.
Další aktivitou je The Alliance to End the Plastic Waste, která sdružuje 25 globálních firem (mezi nimi např. Henkel, PG, Veolia a další) s cílem vzdělávat, podporovat inovace a přímo snižovat produkci plastů ve svém byznysu.
Plastové znečištění se stává ukázkou toho, že environmentální problémy přesahující hranice států se musí řešit nejen na úrovni mezivládní, ale i v rámci partnerství firem, do této doby často konkurentů. A začít se musí opět na té nejnižší úrovni, u každého z nás. Až si tedy příště objednáte svou oblíbenou kávu do jednorázového kelímku, zamyslete se, jestli není lepší si ji vypít přímo na místě, anebo si pořídit kelímek z udržitelného materiálu.
Nejlepší odpad je totiž ten, který vůbec nevznikne. To je i ústřední princip tzv. cirkulární ekonomiky. Spočívá v tom využívat materiály v oběhu tak dlouho, jak je to jen možné, a přemýšlet nad jejich životním cyklem již při designu výrobku a služeb.
Cirkulární ekonomika nachází inspiraci v přírodních ekosystémech založených na efektivních funkčních systémech. Přináší šetrné nakládaní se zdroji a zároveň ekonomický zisk a stabilitu, kdy není byznys tolik závislý na volatilní ceně primárních surovin. Cílem cirkulární ekonomiky je předcházet vzniku odpadu tím, že materiály budou recyklovatelné a recyklát bude znovu využit. Jde o hledání cesty, jak uzavřít pomyslný kruh. A pokud odpad vznikne, je alespoň energeticky využit.
Právě problém plastového znečištění je ukázkou, kam až může dojít nedomyšlení důsledku nadužívání jinak výhodného materiálu a zcela chybějícího koncového článku řetězce nakládání s odpady. Je více než na čase se pomyslně poučit z chyb a kde to jde, řídit se selským rozumem.
Tématu recyklace plastů, cirkulární ekonomiky a plýtvání potravinami se budeme 20. června věnovat na akci BPS Networking o udržitelnosti a životním prostředí. Partnerem je společnost Nestlé.
Aktivitám odpovědných firem se věnujeme na stránkách www.odpovedne2030.cz.
Veronika Doubnerová
Newsletter
