Tomáš Pirkl, manažer útvaru Regionální kancelář skupiny ČEZ v Bruselu

Došlo k zásadnímu posunu, který je patrný na straně členských států, politiků, společnosti, ale i firem. Původní otázka, zda je projekt, jako je European Green Deal, možný včetně ambicí a konkrétních kroků, se posunula spíše do roviny, jak to udělat. Uvědomují si to i energetické firmy, na jedné straně to bude pro některé asety a zdroje představovat velkou výzvu, na straně druhé je to ale ohromná byznysová příležitost. Rostou příjmy a aktivity firem poskytujících energetické služby (EPC kontrakty, energetické audity, montáže fotovoltaiky, pomoci se zvýšením energetické účinnosti u budov, škol, nemocnic apod.). V loňském roce dosahovaly v ČEZu příjmy těchto firem 22 mld Kč, což je meziroční nárůst o 37 %, a tento razantní trend bude pokračovat.

Debata ohledně EGD se vede o cílech – klimatická neutralita pro rok 2050 je téměř jistotou, aktuálnější je tedy snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030. Z pohledu energetické firmy je horizont roku 2030 velmi blízko, měli bychom se tedy bavit o tom, jak to proběhne. Zde bych apeloval na to, aby se vzaly v potaz rozdílné startovací pozice jednotlivých členských států. Je zásadním způsobem odlišné, máte-li v energetickém mixu 60, 70 % fosilních paliv, nebo výrazně méně. Stejně tak hrají roli i geografické a fyzikální podmínky – nemáte-li jako ČR moře, těžko budete budovat offshore větry. Posledním aspektem je síla ekonomiky a kupní síla obyvatel – velká výzva s sebou ponese i velké náklady. Je potřeba, aby toto bylo zohledněno v různých kompenzačních mechanismech.

Má-li EGD být úspěšná, je nezbytné dostat na palubu běžné lidi, změnit individuální vzorce chování a pohled lidí. Jistou roli zde totiž může a bude hrát regulatorika a změna regulatorního prostředí. Chceme-li, aby ambice byly naplněny, je nezbytné zajistit, aby přijímané kroky byly koherentní.